Krásná ale...

26. září 2006 v 17:27 | neznámý |  Chvilka poezie
Tohle není sice básnička, ale je to kouzelný příběh, který jsem vyštrachala ve svém starém sešitě básniček. Snad se vám bude líbit.
Na diskotéce jsem se seznámil s krásnou dívkou. Byla bohyně mezi všemi dívkami kolem. Oči jako nejjemnější kousek sametu, jež zakrývaly dlouhé černé řasy. Krásné, klenuté rty jakoby byly stvořeny pro ty nejkrásnější slova lásky. Kolem obličeje se jí vynuly blond vlasy, které jí sahaly až po pas. Při seznámení na mě kývla a krátce se usmála. Byly jsme po celý večer spolu. vyprávěl jsem jí a ona vděčně naslouchala. Potom odešla. Podíval jsem se udiveně na kamaráda a ten mi na můj pohled odpověděl: " Krásná, ale němá.." A já s ní chtěl chodit. Otočil jsem se a strnul hrůzou. Stála za mnou a po tváři jí tekly slzy. Pokusila se o úsměv a ten jí zůstal na tváři. Než jsem se vzpamatoval, utíkala pryč. Vyskočil jsem a utíkal za ní. Náhodou jsem zjistil, kde bydlí. Dveře byly otevřené, vejdu dovnitř a v té chvíli by se ve mě krve nedořezal. Ležela na zemi v kaluži krve, v ruce svírala papír, kde bylo napsáno: " Loučím se s vámi se všemi, co jsem měla ráda. Když přijde muž bez ruky, nohy, snaží se žena, aby měl nač si vzpomene. Ale muž se nemůže postarat o tu co je němá. Nezlobte se, ale já němůžu žít, nebudu krásná, ale budu... Umírám a ani si nedovedu představit, jak bych chtěla žít!" Držel jsem v třesoucí ruce, ten kousek papíru nasáklého krví. Kolena se mi třásla a v hlavě mi začalo hučet. bylo to přece kvůli mě a nenapsala ani řádku. Klesl jsem na zem a líbal tu dívku na tvář ještě mokrou od krve. Ne, já si život nevezmu, ale slibuju ti, že už nikdy nebudu milovat jinou, moje lásko. Pochopil jsem, že ty jsi má jediná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.